Nahota vyzáblých postav Aleše Navrátila úspěšně alternuje neklid, o kterém se ve slušné společnosti příliš nemluví. Jeho Eliotovsky pojatá krajina dovedená na sám práh holého bytí opovrhuje arci plytkostí jevištní výpravy jež povýtce chlácholí i mate, současně naznačuje však, co sebezapření bylo vynaloženo ke konečnému odstranění kulis architektem takového plenéru. Do něj potom je ovšem figurám z reálu jen vklopýtat, vždyť neplatí tam nic ze strašlivého nánosu líčidel kultury, vzdělanosti a dobrého vychování; v něm podržet mohou toliko primární úzkost. Bitvy, které se odehrávají na prázdném horizontu Hermovy smaragdové desky neznají vítězů ani poražených, jejich průběh v úporném tichu je vágní, a tísnivý pocit z nich navozuje autorovu nezaujatost pozorovatele z protějšího břehu. Přesto nelze jej vinit z lhostejnosti, tak často předhazované demiurgům. Zná totiž zevrubně zoufalství jemuž učil své bojovníky, a očekává-li slavnost smíření jako kýženou alternativu, důvěřuje v rozum víc, než aby ohrozil svébytnost díla. grafik tak snímá z lisu listy, jejichž současnost je stejně znepokojující, jako nadějná.
Dobrodružství intelektu – tak by se dala stručně nazvat tvorba Aleše Navrátila. Někdo by možná řekl: jde spíše o dobrodružství snu. Jde jistě i o to. Avšak sen, imaginace, vnitřní vidění souvisejí přece také se zvláštní činností myšlení, i když ne s tou čistě rozumářskou. Co se ve vědomí nastřádá, i to, co je v něm zaznamenáváno jako pravidelné a zákonité, obrací se ve snu ve svůj opak; iracionální představivost je rubem našich reálných životních zkušeností. Už více než deset let mapuje Aleš Navrátil ve svých grafických listech vzrušivá území snu, a nastavuje životu zrcadlo, někdy křivé a ironizující, vždycky však zrcadlo pravdy. Nahý nemůže skrýt svou přirozenost, své úmysly a touhy, svou moc i bezmoc. Jeho skutečné i předstírané vlastnosti vystupují na povrch. Člověk jaký je – to je ústřední téma Navrátilovy výtvarné výpovědi. To je dobrodružství intelektu, které ho přivádí až k pochybám o možnostech lidského úsudku. Směs přísnosti a logiky na jedné straně, i lákání iracionálna a hyeroglyfických záhad na straně druhé, sbližují ho s fantaskními umělci, jeho bojovníci jsou vzdálenými přibuznými gigantů Giulia Romana, jeho Abeceda je příbuzného rodu jako antropomorfní písmo Petra Flötnera. Tarokové karty fungují v Navrátilově grafice jako symboly napětí mezi pravidlem a náhodou, mezi bděním a fiktivním světem za hranicemi vědomí.
Dílo Aleše Navrátila je naplněno vizemi, evokujícími svou zvláštní jasnozřivostí poselství ze světa, který je skryt naší bezprostřední smyslové zkušenosti. Je pevninou snů i stavů mimořádné bdělosti, kdy se každý z nás ocitá v bezčasové i mimoprostorové úrovni, kdy nečekaně budoucnost a minulost splývají ve věčnou přítomnost a my staneme na prahu zásadní životní proměny. Její interpolace je dána rozpětím vlnové vibrace mezi naším zrozením a smrtí. Příboj oceánu, jenž se prostírá za hranicemi všedního vědomí, k našim nohám přináší trosky zapomenutných říší, dávných představ o člověku, který naplňoval svůj heroický osud proroka a vizionáře v martyriu boje s lidskou nenávistí a pochybnostmi. Existenciální dimenze Navrátilových grafických listů je dána jeho dominujícím zájmem o člověka. Lidská postava je záměrně zbavována individuality, představována jako archetyp, - nahá a bezmocná na velmi jednoduchém jevišti, připomínajícím scénu absurdního divadla, pouštní krajinu, - anonymní a vyprahlou. Těmito oprošťujícími prostředky je umocňováno dění, jeho smysl, dramatizována interakce. Pohyb se stává nejdůležitějším inscenačním prvkem prostřednictvím zvýrazněného gesta doplněného pouze několika prostými předmět: hořící pochodí, oslí čelistí, holí. Proměny lidské figury vyvolávají i představu anatomického divadla tolik oblíbeného uměním evropského manýrismu a imaginativních tendencí, tvořících nedílnou součást vývoje umění od nejstarších dob až do současnosti. Fascinující je i technická preciznost Navrátilových listů, využívajících bohatou škálu modelací světlem a stíny, kterou nabízí právě kombinace akvatinty s leptem. To je podporováno i využíváním tisku různými barvami a jejich vzájemným skládáním, čímž se dosahuje i posunu emocionálního účinku: od temných a chmurných nostalgických listů k expresivně radostným, zářícím a plným ohnivého světla. Tímto způsobem je možno polarizovat a vnímat celou Navrátilovu grafickou tvorbu.